Dark Angel's world

temnota je jenom nedostatek světla

Povídky

Šedá královna-Prolog

jedná se o překopání povídky Temná...trochu jiný prolog...užijte si to Dark


          Nikým neviděna, nikým neslyšena procházela městem. Pro lidi v ulicích byla jen stínem zachyceným v koutku oka, na který o okamžik později zapomněli. To byl také její záměr. Zamířila do špinavých dveří ukrytých ve stínu. Opatrně se rozhlédla kolem, než je otevřela a vstoupila do stejně špinavé chodby. V přítmí projasněném pouze jediným slabě svítícím světlem se nejasně rýsovaly dveře po obou stranách chodby. Pokrčila nos nad zápachem, kterým byla chodba prosycena a vykročila dále do domu.

            Jakoby namátkou si vybrala jedny dveře, do kterých potom vstoupila. Vedly ke schodišti klesajícímu někam do tmy. To jí očividně nevadilo a ona je začala odhodlaně scházet. Dveře se za ní samy pomalu zavřely a nechaly ji tak v naprosté temnotě. Snad to ani nezaregistrovala, sebevědomě totiž pokračovala v cestě až k průchodu kterým bylo schodiště zakončeno. Člověk by si řekl, že dál bude sklep, nebo něco podobného. Všude kolem se ozývalo sotva slyšitelné škrabání myších drápků po kamenech a zápach z chodby tu byl cítit ještě zřetelněji. Tohle vše však bylo jen součástí něčeho nepříjemného, co odrazovalo většinu lidí od dalšího zkoumání těchto prostor.

            Ona však nebyla jako ostatní, ne tak docela člověkem, proto na kamenech tvořících portál průchodu viděla jemně světélkující znaky. Díky nim se nedostala dále do smrdutého sklepa hluboko pod ulicemi, ale do úplně jiného světa, jí tak dobře známého. Jakmile prošla portálem, spadla z ní většina ostražitosti Po červeném koberci, který najednou pokrýval kamennou podlahu, zamířila ke dveřím na konci nyní dobře osvětlené chodby. Světlo jakoby vycházelo odnikud, odráželo se v zrcadlech jimiž byly pokryté stěny. Pohledem do zrcadel zkontrolovala jak vypadá, černé vlasy si upravila elegantním pohybem a to už byla necelé dva kroky od dveří. Naráz se před nimi utvořila kouřová postava Strážce, který mlčky čekal na heslo, které muselo být proneseno do desíti vteřin, jinak by okamžitě zaútočil. S klidem pronesla: „Sluneční svit.“ A Strážce se opět mlčky vytratil, přičemž se dveře do komplexu samy otevřely.

             S kamennou tváří prošla dovnitř a v hlavě jí proběhlo uštěpačné ‚zase doma‘. Rozhlédla se po vkusně zařízené vstupní hale. Zrcadlové stěny zde doplňoval starožitný nábytek a do tří stran se odsud rozbíhaly chodby vedoucí do všech částí Sídla. Když vešla, těch několik málo osob právě v hale přítomných zvedlo hlavu, aby zjistili, kdo vstoupil. Při pohledu na ni se radši rychle vrátili ke své předchozí činnosti. Ona je jenom přejela pohledem, při kterém by zamrzla voda v jezeře až na dno. S jedním koutkem úst zvlněným v sarkastickém úsměvu se vydala jednou z chodeb. Musí ještě podat hlášení a Christopher nemá rád zpoždění.

O několik hodin později...

 

            Vstoupila do prostě zařízeného pokojíku, ostře kontrastujícího s nádherou Sídla. Jediným vybavením byl stůl a židle. Obyčejná tvrdá židle, jakých je na světě tisíce a masivní, léty užívání vyhlazený dubový stůl. Temnotu uvnitř prozařovala pouze jediná tlustí černá svíce zasazená do svícnu na stole. S povzdechem shodila z ramen dlouhý černý plášť, který měla venku na sobě a přehodila ho přes opěradlo židle. Z rozhovorů s Christopherem vždycky odcházela pozdě a bez výjimky se cítila, jako by jí někdo mozek obrátil naruby.

            S rukou na čele snažíc se urovnat zpátky kolotoč myšlenek vstoupila do šikovně zamaskovaných dveří, vedoucích do stejně střídmě zařízené koupelny.  Tam se svlékla a oblečení plné neidentifikovatelných fleků odhodila do prádelního koše. Však se najde někdo, kdo se postará o jeho vyčištění. Poté vkročila do sprchového koutu a pustila na sebe proud horké vody. Úlevný povzdech opustil její rty a doteď napjaté svaly se uvolnily pod tím blaženým dotykem.

            Po půl hodině strávené pod sprchou vyšla z koupelny zabalená pouze do ručníku a stačila jediná myšlenka a na jedné ze stěn se objevily další dveře, tentokrát vedoucí do malé ložničky. V té byla postel s nebesy, která jevila známky dlouhého nepoužívání a velká šatní skříň z tmavého dřeva. Tu otevřela a vytáhla z ní volnou černou halenku a kalhoty stejné barvy, které na sebe natáhla. Vlasy si rozčesala před zrcadlem ukrytým na vnitřní straně dvířek od skříně. Konečně si připadala po dlouhé době čistá.

            Zamířila zpět do hlavní místnosti a posadila se za stůl. Z jedné ze zásuvek vytáhla stoh pergamenů a kalamář s černým brkem. Podívala se na první stranu a při tom opatrně odšroubovala uzávěr kalamáře, ten potom položila na dosah ruky.

            Na první stránce se skvělo datum a pod ním nějaký text. Mezi jemně klenutým obočím se jí objevila drobounká vráska jak pročítala řádky. Chopila se brku a namočila jej do inkoustu, pak pokračovala v psaní textu, který začala již dříve...

 

            Chtěli byste vědět, co tak soustředěně píše? Inu pojďme se podívat, nahlédnout jí přes rameno. Prví, co je napsáno je datum 29. 7. 1997. Možná si píše deník? Dočkejte času, dozvíte se to, neboť brány minulosti se odemykají. Máte chuť nahlédnout do těch dveří? Tak se pohodlně usaďte, protože ty tajemné dveře se před vámi otevírají. Nikdo neví, jak to dopadne, ale cesta to bude zajímavá.

 

1.Kapitola

Žádné komentáře
 
Některé z postav a prostředí jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídky nejsou psané za účelem zisku.