Dark Angel's world

temnota je jenom nedostatek světla

Povídky

Neznámý

Věnováno mojí milé sestřičce za to, že mě drží nad vodou. Také pro mého anděla....

        Neznámý

    Jsi tu zase. Zase se na mě díváš a myslíš si, že tě nevidím. Vím, že jsi tu, už od začátku. Sedíš vedle mě, jdeš vedle mě, když procházím domem. Občas si sedáš do křesla nějakou knížkou, nebo něco za stolem čmářeš na pergamen. Nevím, jak se to stalo, ale prolnuly se u nás v domě linie času a prostoru. Jak tenká je hranice mezi nimi, ale přesto nedobytná.

         Znám tě? Neznám tě? Tyhle pojmy u nás neplatí… Jak se to stalo? Tuhle otázku si asi klademe oba. Jak se stalo, že se moje realita smísila s tou tvou? Znám tvé jméno-Severus Snape. Měl by si být fiktivní postava, ale já tě vidím i cítím… Nevím, co se to děje, nějak se ztrácím ve víru myšlenek. Kdo vlastně jsem? Kde jsem se to ocitla? Nějak z toho nemůžu ven, jsem chycená v pasti osudu. Co je vlastně realita? Co je skutečné? Mnoho otázek, ale žádné odpovědi…    Pomalu umírám. Den po dni se moje duše rozpadá. Už nemá sílu dál žít, den za dnem bojovat o tu trochu štěstí a klidu, o kterou stejně zas a znova přicházím.     Všichni mě opustili, jenom ty jsi zůstal. Člověk z jiné reality, jediný kdo zná moje tajemství. Mám zvolit rychlou smrt? Nebo utrpení života, kde mě každý odsoudí na první pohled? Ne díky nechci. Lepší bude smrt.

         Žiletka se zaleskla v paprscích zapadajícího slunce. Pomalu s ní přejedu přes žíly na zápěstích. Z otevřených ran začne vytékat potůček krve, který se postupně zvětšuje. Zamlžují se mi oči a já je zavírám. A potom už jen temnota…

         Černá růže dopadla na tělo bez života. Poslední pozdrav mrtvé. Severus se smutně usmál. Podlehla a on k tomu nemá daleko, ale její smrt s sebou vzala část jeho bolesti. Naposledy se na ni podíval a uzavřel průchod realit, tentokrát už navždy.

Žádné komentáře
 
Některé z postav a prostředí jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídky nejsou psané za účelem zisku.