Dark Angel's world

temnota je jenom nedostatek světla

Povídky

Naděje

Tuhle povídku bych chtěla věnovat Milanovi a Missce-mám vás moc ráda, a taky všem co chodí na moje stránky a čtou povídky..

Naděje


,,Avada kedavra,‘‘ dvě slova se rozlehla ztichlou krajinou. Voldemortovi se na tváři objevil překvapený výraz. Tohle opravdu nečekal, nečekal hlas zbavený všech emocí, ledový jak vítr planin severu. Harry sklonil pomalu hůlku a sledoval, jak se Voldemortovo tělo pomalu rozpadá. Potom se otočil čelem k lidem z Fénixova řádu, kteří stáli za ním v čele s Remuse Lupinem a usmál se. Že to byla jenom maska nepoznal nikdo, jenom postava, která vše sledovala ostrým pohledem tmavých očí. Přeživší členové řádu se vzpamatovali z šoku a začali se radovat. Harry se radoval s nimi, nebo to alespoň předstíral.
Když se společně přemístili do Bradavic, omluvil se a odešel od oslavující skupiny. Došel k jezeru a tam se posadil a zády se opřel o kmen stromu, hleděl přes jezero, ale les za ním nevnímal. Toulal se myšlenkami úplně mimo přítomnost. Měl bych cítit úlevu, pomyslel si melancholicky.
A ne samotu a opuštěnost. Vztekle kopl do kamínku před sebou, potom složil hlavu do dlaní a rozplakal se. Najednou vycítil něčí přítomnost. Vzhlédl a spatřil nedaleko nějakou postavu. Když se přiblížila, poznal svého už ne nenáviděného profesora lektvarů.
Ten mi tu tak scházel, pomyslel si ironicky.
,,Co že neoslavujete Pottere?‘‘ zeptal se Snape s typickým úšklebkem.
,,Měl bych snad oslavovat smrt? Že se ze mě stal vrah? Stejný, jako Tom?‘‘ zeptal se unaveně. Už neměl sílu se s ním hádat. Už neměl sílu vůbec na nic. Sklopil znovu hlavu a položil ji na pokrčená kolena v obranném postoji.
Severusovi ho najednou přišlo líto, vypadal tak zranitelně, když se krčil na břehu jezera. Nevěděl, co ho k tomu vedlo, ale přisedl si k chlapci a objal ho jednou rukou kolem ramen. Zjistil, že se třese potlačovanými vzlyky, a tak si ho přitáhl do náruče. Harry to vděčně přijal. Nevěnoval pozornost tomu, ze je to Snape, prostě potřeboval utěšit. Najednou se protrhly stěny, které kolem sebe vybudoval od Siriusovi smrti a on se rozplakal. Plakal za Siriuse, který zemřel na ministerstvu minulý rok. Plakal za Brumbála, který zemřel při hledání posledního viteálu. Plakal za Rona, který zemřel v dnešní bitvě. Plakal za všechny, kteří prolili krev, aby mu umožnili porazit Voldemorta.
Severus ho držel a čekal až se uklidní. Věděl, že toho je na Harryho moc. Všechna ta smrt kolem. On už to nevnímal, za svůj život už viděl hodně smrti, bolesti a utrpení. Chlapec v jeho náruči se pomalu uklidňoval. Popravdě Severuse udivilo, že se ani nebránil, když se ho dotknul.

,,Co bude dál?‘‘ zeptal se po chvíli mlčení Harry.
,,Voldemort už tu není, aby kazil lidem život. Nevím co budu dělat.‘‘ Byl překvapený svou upřímností, směrovanou právě ke Snapeovi. Ten už už chtěl odpovědět něco jízlivého, když se nad nimi ozval nádherný zpěv. To se vrátil Fawkes, který zmizel po Brumbálově smrti. Oba dva okouzleně naslouchali jeho zpěvu, ve kterém se ozývala naděje v lepší zítřky. Zároveň oba cítili, jakoby se v nich otevíraly ukryté dveře, za kterými se schovávaly věci dosud nepoznané, které se bály ukazovat v době temna. Na povrch vystoupila dosud ukrývaná náklonnost a láska. Fénixův zpěv se vzdaloval, ale pokračoval dál. Zanechal v nich křehké pouto důvěry a něhy, která byla tak dlouho skryta, ale nakonec se vynořila z hlubin duší.
,, Čeká nás něco lepšího, než to, co zanechávám za sebou, to je jisté.‘‘ odpověděl Severus měkce. Vstal a podal Harrymu ruku.
,, Pojď čeká nás oslava, na které by jsi neměl chybět.‘‘ dodal pak už normálním hlasem. Harry ruku přijal a společně se vydali k oslavujícím.

Poslední komentáře
09.06.2008 15:39:46: né Rona né. Vyměň ho za někoho jiného, prosím.
16.06.2007 21:04:14: klasny a smutny a naaaaaaaadherny
14.05.2007 14:23:48: děkuji, chvála potěší=))
13.05.2007 18:04:19: Velmi hezké. Pasuji tě na svého oblíbeného autora.
 
Některé z postav a prostředí jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídky nejsou psané za účelem zisku.