Dark Angel's world

temnota je jenom nedostatek světla

Povídky

1. kapitolka

Kde něco končí, něco jiného začíná.

 

            Kroužíme kolem sebe ve spirálách,

            letmý dotek, slůvek pár…

            Pohledy setkávají se ve snách,

            Samota je vzácný dar.

 

Harry si povzdychl. Pohled upřel na zapadající slunce. Proč jen to musí být on? Proč on musí být Vyvolený? Nikdy nebude mít klid, ani teď, když konečně porazil Voldemorta. Schoval hlavu do dlaní, aby ani nebe nemohlo vidět těch pár slz, co mu pomalu steklo po tvářích. Nikdy nebude mít odvahu mu to říct…. Nikdy by ho nepřijal, alespoň to si myslel. Kde jsou ty časy, kdy byl šťastný? Kdy ještě měl chuť do života? Odešly spolu s jeho přáteli, kteří zahynuli v poslední bitvě, když bojovali po jeho boku. Zbylo jich zoufale málo, těch co přežili. Naštěstí ten, koho miloval z celého srdce i když byl Voldemortovým Smrtijedem, přežil. Jako jediný ze smrtijedů, ale jenom díky tomu, že v pravou chvíli přestoupil na stranu Řádu.

            Nebe se zatáhlo a zablesklo se. Harry se schoulil do klubíčka a přitiskl se ke kmeni stromu, o který se celou dobu opíral. Počasí, jakoby vycítilo jeho náladu a spustil liják. Proudy deště padaly z oblohy, jako slzy andělů, kteří v nebi plakali nad jeho osudem. Ale vždy je naděje. Mezi kapkami deště začalo prosvítat sluneční světlo. Počkat, nebylo to světlo slunce, to si jenom nějaký kouzelník svítil na cestu v tomhle nečase. Harrymu začala být zima, víčka mu klesala únavou. Věděl, že by se měl jít schovat, ale neměl už na to sílu. Už neměl sílu na nic. Tak dál seděl opřený o strom a pomalu se propadal do temnot.

            Mezitím po něm zbytek Řádu vyhlásil pátrání, protože zmizel hned potom, co zabil Voldemorta. Jenom jednoho člověka napadlo jít k jezeru. Severus se skloněnou hlavou postupoval vpřed a potichu si pro sebe mumlal kletby na to mizerné počasí. Pottera uviděl, až od něj byl asi jenom dva metry. Honem k němu přiskočil a vzal ho do náruče. Ani si neuvědomil, že mohl vykouzlit nosítka, prostě ho to nenapadlo. Nejdůležitější pro něj teď bylo dostat toho kluka na ošetřovnu. Co mi to probůh dělá? Honilo se mu hlavou. Nemůžu ho ztratit, to už bych nepřežil. Vřítil se na ošetřovnu a honem předal Harryho do péče madam Pomfreyové. Ta hned zjistila, že je hodně podchlazený a navíc celkově vyčerpaný a sdělila Severovi, že si ještě minimálně týden poleží.

            Harrymu se zdál sen, nebo to nebyl sen? To nevěděl. Zdálo se mu, že ho našel Severus a nesl ho v náruči do hradu. Potom se mu zdálo že u něj seděl a držel ho za ruku a něco si pro sebe mumlal. Znělo to jako:,,tebe nesmím ztratit Harry, tebe ne.‘‘  Severovi se zdálo, jakoby se chlapec ze spánku usmál. Ale to není možné, nemohl ě slyšet. Řekl si pro sebe. Poppy mu přeci dala uspávací lektvar. Harry pak dál v klidu spal a Severus šel Řádu oznámit, že se může zrušit to pátrání.

     

Poslední komentáře
13.04.2009 14:19:51: Zsjímavé téma, jen dál pokračuj, jsem zvědavá na další kapitolky.
20.10.2008 20:13:42: Moc hezký, sice slash moc nemusim ale tohle se mi začíná líbit.smiley${1}
24.05.2008 19:26:08: To je úžasný.Pokráčko prosííím
18.05.2008 15:38:02: plíís pokráčko smiley${1} smiley${1}
 
Některé z postav a prostředí jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídky nejsou psané za účelem zisku.